Když se objevím tvrzení, že je něco tak problematické že to zničí lidstvo tak zpozorním.
Jedním z takových tvrzení pro mě v poslední době bylo, že vystavení ďáblu displaye-obrazovky těsně před spaním působí na mladistvé jako „míchačka mozku.“
Že dochází ke vzniku různých duševních poruch a obecně že se to projeví na dušením zdraví velice negativně.
Když jsem to viděl poprvé, coby správného nastávajícího otce mě to pobouřilo. „Co to zase ty děcka dělají? To máme dneska mládež!“
Jenže, vzápětí mi došlo, jak jsem trávil dospívání já sám.
Samozřejmě, když mi bylo 14 tak LCD byly něco, o čem jsem slyšel o víkendu na Radiožurnálu v reportáži o budoucích technologiích představených na CESu.
Poprvé jsem LCD u počítače viděl, když jsem si v 15ti letech byl zařizovat účet v tehdejší Expandia bance. Byla to malinká sotva 14” široká potvůrka. Oproti mému CRT 17” to vypadalo jako ťintítko.
Po prvotním probrání z důchodcovského nadávání na mladou generaci mi došlo, že už já sám jsem celé dětství a následnou pubertu strávil přikovaný k obrazovce která nebyla televizní.
Ano. Je pravda že nejsem moc „normálním“ člověkem. Podle všeho žádnou závažnou duševní poruchou netrpím. Dokonce ani moji spolužáci, kteří měli tu možnost že mohli prosedět ještě mnohem více času u hraní her na počítači, než já.
Sice je to jen můj prožitek, ale protože na mě to podle mého úsudku, „nic nezanechalo,“ probudilo to ve mě zájem.
Tak jsem si říkal, „týjo, není to možná trochu přehnaný?“ Je sice pravda, že to vystavení dětí obrazovkám je dneska o dost rozšířenější.
Nějak jsem tu myšlenku zahodil a dál se tím nezabýval.
Neříkám, že narcistní generování obsahu pro sociální sítě a nekonečná touha po větším a větším závalu palečků, srdíček a sdílení nemá žádné negativní aspekty (nebo nekonečná konzumace sockoobsahu nic nedělá s duševní pohodou).
Myslím si ale, že je to podobně jako se závislostí na alkoholu či jiných návykových látkách. Někdo jsme k tomu náchylnější, někdo méně.
Všiml jsem si toho na pár dětech z okolí. I když jsou často vystaveny stejnému prostředí, stejným rodičům, stejným hračkám, stejnému bohatství, tak si každé vybírá jinou cestu. Jedno nechce od obrazovky pryč, druhé je k ní zase problém přitáhnout a sundat ze stromu.
A tak se stalo, že jsem o víkendu narazil na článek se studií, která napadá závěry předchozích studií zpracovaných na náctiletých právě na téma: vliv obrazovek na duševní zdraví dospívajících.
Není to zrovna malinká studie. Analyzovaly se data o 17 000 subjektech.
Jedná se o studii z Oxfordské univerzity „Screens, Teens, and Psychological Well-Being: Evidence From Three Time-Use-Diary Studies.“
Informovalo o ní BBC tady https://www.bbc.com/news/technology-47825826.
Její celé znění je k dispozici tady https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/0956797619830329.
Ve zkratce mi to začíná připomínat: „hry mohou za násilné chování mladistvých“ a nebo „sledování násilných filmů vede k násilí u mladistvých.“
Už v úvodu se totiž píše o tom, že nám drobátko chybí jedeno z dalších „buzzwords“ posledních měsíců, které by potvrdilo tvrzení: data.
Když se do toho textu pustíte, tak se vám podaří zjistit, že z předchozí studie stejného týmu vyplývá, že technologie ovlivňují něco okolo 0,4 % dospívajících, a že nošení brýlí je daleko větším vlivem.
Studie se snaží poukázat na metodologii použitou v jiných studiích, tedy na způsobech, jakými se došlo k závěrům.
Zároveň se snaží nastavit nové principy (a laťku) toho, jak bychom měli při statistickém zpracování dat v budoucnosti pracovat (aby se omezily fámy).
Tato studie totiž znovu využila data dávno získaná, kdežto jiné spoléhaly na subjektivní samoinformování. Komplikované totiž je, že „extrémní—nadužívači“ mají sklon podhodnocovat, a „nevyužívači“ zase nadhodnocovat svá tvrzení.
Pochopitelně, studie si nekladla za cíl hodnotit CO uživatelé konkrétně nasávají za informace. Šlo jen o hledání souvislostí mezi časem stráveným civěním do displaye a duševním zdravím.
I nadále tak zůstává doporučení nevystavovat svoje děti (a sebe) záření displaye alespoň hodinu před spaním z mnoha jiných důvodů (vliv světla na rytmus člověka) a raději si číst knížku z papíru, ne ze svítící placky (ať už je to Kindle nebo jiný tablet).
Pořád je vhodné věnovat pozornost tomu, jaké sociální interakce se dějí a jaké informace z různých sociálních sítích člověk vstřebává (nebezpečí různých forem sebepoškozování a diskuse o něm u nejcitlivějších jedinců může ovlivňovat jejich sklony).
Co ale bullshitem zavání je takové to kategorické tvrzení: civění do displaye vám podělá životy.
Všeho s mírou. Dávat pozor na to, na čem si člověk ujíždí a jestli to nepřehání. Ať je mu 11, 22 nebo 66.