Jak roste zájem o tvorbu (a poslech) podcastů i u nás, stále více mi chodí dotazy ohledně tvorby a práce se zvukem. Jedním z těch nejčastějších pak bývá úvaha o prospěšnosti umístění podcastu na YouTube. Stále častěji navíc dochází k chápání slova „podcast“ jako rozhovoru dvou a více osob. Podcast je však jen forma distribuce — jsou to audiozáznamy, které si automaticky nebo ručně mohu stáhnout/poslechnout, kdy se mi zlíbí, a které nejsou součástí nekonečného vysílání, tzn. nejedná se o popis konceptu pořadu.
Úvaha zní obvykle takto:
„Podcast chci mít všude, kde je to jen trochu možné, abych získal co největší publikum. Viděl jsem, že ho někdo dává i na YouTube. Mám dávat svůj podcast na YouTube?“
Začnu od konce: Podle mě podcast na YouTube nepatří. Pochopitelně to ale není bez svého „ale.“ Správná otázka, kterou bych si měl položit, je ono známé: „A komu tím prospějete, co?!“ Pokud se budeme bavit o podcastu jako o audiozáznamu, tedy třeba rozhovoru/produkovaného pořadu, ke kterému zároveň nebyl pořízený obrazový záznam v okamžiku vzniku nahrávky, pak mi přijde kontraproduktivní ho na YouTube dávat.
Proč někdo ale chce svůj podcast mít i na YouTube? „Protože bych chtěl získat další publikum z lidí, kteří na YoTube jsou.“ Jenže… Kdo je cílová skupina, která ve velkém používá YouTube? Je opravdu můj podcast pro tuhle cílovou skupiny zajímavý? Není daleko lepší se soustředit na práci s obsahem a věnovat energii do samotné tvorby? Má někdy smysl, ať už podcast nebo jiné audiozáznamy, na YouTube dávat? A to teď nemyslím na jiné videoservery jako třeba Vimeo, kam se podobné záznamy hodí dávat z archivačních důvodů, abych je mohl vložit k sobě na web, ale ne moc kvůli zásahu místní komunity…
Nejčastější případ: během nahrávání audia vzniklo i video. Třeba nahraný rozhovor. Další možností je, když spojením audia s (novým) videem vzniká jiný produkt. Ať už je to animace, doprovodná grafika, slideshow nebo něco podobného: pak ano, to může za jistých okolností opět smysl dávat (zvažoval jsem třeba doplnit #VaseJmenoJeVaseZnacka nějakým časosběrem z tvorby obrázků či tak něco).
Dnes jsem si ale všiml, že v jedné anglicky mluvící komunitě došlo opět na stejný dotaz, který jsem položil na začátku. Jestli má cenu dávat podcast na YouTube. S odpovědí tam přispěchala jedna paní, která začala tvrdit, že rozhodně ano. A pak dodává: „No, akorát nás teda ani po roce skoro nikdo nesleduje. A máme 11 odběratelů. A vlastně nám to tam pořád zobrazuje nějakou reklamu. Ani ty zhlédnutí moc nerostou. Ale určitě to tam dejte!“
Opravdu má cenu investovat energii do toho, abych audiostopu, kterou mám, připojil ke statickému obrázku a nahrál ji na YouTube? V tom přece není žádný přínos, který by divák získal oproti samotnému audiu. A pokud je na YouTube, kde očekává video, nebude mít o samotný audiozáznam zájem. Správná úvaha, jak jsem zmiňoval na začátku, má být okolo účelu, který má takové publikování splnit. Pokud tím je jen přítomnost, pak bych se na to vykašlal. Pokud verze s videem bude přinášet nějakou přidanou hodnotu („A komu tím prospějete, co?!“), nemám s vkládáním na YouTube problém.
Poslouchám několik anglických podcasterů, kteří onu teorii o YouTube zkusili v praxi. Vydrželi to několik let. Roky již žádnou další nepřidali. Není to zkrátka efektivní a to správné místo, kde lákat posluchače. Co ale v případě automaticky generovaných pohyblivých grafik, „audiovln“ nebo jiných variací na vizualizaci zvuku? Má smysl alespoň takhle? Myslím, že pouze jako upoutávka, ale jako plnohodnotné dílo to bude fungovat jen v hrstce případů.
Pokud nesouhlasíte a máte fungující příklad z praxe, napište mi, rád úvahu doplním.
Přihlásit k odběru novinek z #PodCarou se můžete zde (při zaškrtnutí políčka). Chcete poradit? Můžete si vyzkoušet konzultaci bez rizika.
Neznáš mě? Poslechni si pár dílů.