Jak dlouhé mají být epizody podcastu

Jak dlouhé mají být epizody podcastu

Správná délka epizody je taková, kterou jsou ochotní moji posluchači doposlouchat až do konce. Super definice, ne?

K přesnější odpovědi potřebuju vědět kdo jsou moji posluchači, kdy můj podcast poslouchají a co u toho dělají. Záleží na tom, jestli jsou posluchači v poslechu ochotní přestat a zase pokračovat. Jako u knížky. Já nad podobnými otázkami vždycky přemýšlím principem: „jak bych to chtěl já sám jako posluchač.“ Ochota přestat a zase pokračovat může taky záležet jak na tématu, tak na žánru.

Autorkou ilustrace je lusym.comJe něco jiného, když někdo poslouchá podcast u práce a mívá na to pravidelně jednu až dvě hodinky, nebo jestli ho poslouchá u venčení psa, popřípadě při cestě z bodu A do bodu B.
Taková cesta může být pravidelná, nebo občasná, což má svůj vliv.

Když jedu na dovolenou, trvá mi to déle ale zase jezdím méně často, než když jedu MHD přes pár čtvrtí a bude moje přeprava pravidelnější. U delších cest dávám přednost delšímu obsahu, u kratších naopak. Žádná raketová věda. Prostě se mi v autě nechce často přeskakovat, pokud narazím na nezajímavý díl.

Polovina pracujících v ČR cestuje za prací okolo 20 minut.
Průměrná délka dopravy do práce v Brně nebo v Praze je 20-30 minut.
S dojížděním na střední/vysokou je to podobné.

Hudba?

Je také zajímavé v jakých dopravních prostředcích cestuji a jestli jsem ochotný poslouchat podcast s hudebním podkresem, popřípadě jak moc výrazným. V některých typech dopravy nemusí být podkres dobře slyšet. Rozdílné úrovně hluku v průměrné tramvaji v Praze a v Brně jsem si všiml i já (brněnské jsou aktuálně ve 2020 stále hlučnější).

Zpátky k délce. Když to zkusím obecně: okolo 20-30 minut je taková délka, která nikoho neurazí. Ty, kteří budou mít můj podcast rádi trochu rozesmutní, protože je to málo (pak bych měl vydávat častěji), ty které „moc nezaujme“ je lepší déle nezdržovat. Tady pak hraje roli právě to, jak často vydávám nové epizody.

Když je obsah dobrý, tak není vůbec problém i s naprosto neskutečnou délkou některých dílů v řádu hodin (Joe Rogan Experience, Brocast). Když budete držet stejný formát, tak si na něj lidi zvyknou.

Někdy je možná vhodné delší díly „virtuálně“ rozdělit do kratších segmentů jako kapitoly v knize, nebo do zcela samostatných dílů a raději si udělat nějaký publikační plán a zásobu. Ale obecně, pokud mám na tolik zajímavý obsah, že někdo zhltne deset minut, vydřží mě poslouchat třeba i hodinu.

Zajímavé od první vteřiny

Tady se dostávám k důležité věci. Aby mě vůbec někdo doposlouchal až do konce, nesmím ho unudit už během prvních pár minut. Možná i vteřin během první minuty.

Pokud znechutím posluchači poslech hned na začátku, pak budu mít docela problém s jeho udržením. A nemá šanci zjistit, jak skvělý je zbytek toho co dělám.

V článku Na volné noze jsem o tom psal, že je potřeba začít něčím skvělým (Lead with awesome). A je to přesně to, proč se dávají na začátek různé ochutnávky. O tom si povíme někdy samostatně.

Hodinka jako norma

Podcasteři mají obvykle tendence dělat epizody dlouhé okolo hodiny. To vůbec není špatná délka, docela se to zažilo. Problém je, že v podcastovém světě neexistuje moc spolehlivých způsobů jak zjistit kam až se člověk doposlouchal (i když Spotify a iTunes to ukazují; u alternativních aplikací už to nezjistím). Taky je důležité brát v úvahu počet poslechů. Do okamžiku kdy nemám tisíce poslechů abych z toho mohl vyvozovat nějaké závěry, nemusí to být směrodatné. A pokud mám tisíce poslechů, tak to vlastně dělám asi dobře, takže s tou délkou nejspíše pracuji správně.

Stejně jako u podnikání i tady platí, že jedna věc je požadovat po lidech zpětnou vazbu a druhá je skutečně aplikovat ty věci co mi lidé povídají. Jak jsem povídal v epizodě Zákazníky je potřeba vzdělávat, dávám přednost tomu se sám zamyslet nad tím, co ze zpětné vazby skutečně vyplývá.

Reklamní pauza bez reklamy

Jeden z triků, které jde použít je vložení umělého oznámení o pauze, jako kdyby měl následovat reklamní blok. Právě po těch zmíněných plus-minus dvaceti minutách (nebo patnácti). Některé anglické podcasty co poslouchám to řeší vsuvkou: „A o tom, co je na tom všem skvělé si povíme za chvilku,“ udělat fade-out, fade-in, zase přivítat posluchače zpátky a tím mu umožnit, aby se mohl rozhodnout pro zastavení poslechu v případě, že potřebuje dělat něco jiného. Ať se necítí unavený že musí pokračovat dál.

Klidně se tam nebojí dát hudební intro-outro. Někdo na toto místo vkládá reklamu a pokud ji nemá, nechá prostor prázdný (pozor aby si někdo nemyslel že díl skončil).

Taková taktika může pomoci ke snížení tlaku na posluchače, aby si poslech mohl více užít.
Místo pro takové pauzy se dá vybrat jak při plánování epizody, během nahrávání, nebo když je epizoda hotová až v postprodukci při nahrávání oprav. Klidně to nemusí zvukově shodné jako samotný obsah dílu.

Pozor na délku a četnost nových dílů

Důležité pravidlo pro délku podcastu: čím častěji vychází nové díly, tím je lepší když jsou kratší, protože pokud se posluchači nahromadí několik epizod do fronty, může se stát že o podcast přestane mít úplně zájem a nebo bude více epizod přeskakovat. „Každodenní podcast“ jako je třeba Vinohradská 12 je stravitelnější v kratší délce (okolo 20 až 30 minut).

Podcasty vydávané jednou za týden či jednou za měsíc klidně mohou být delší.

Je potřeba brát v úvahu chování posluchače. Jak se zvyšuje počet podcastů co jsou u nás k dispozi, učí se posluchači některé díly úplně přeskakovat. Pokud se ale od jednoho podcastu posluchači nahromadí neposlechnutých epizod hodně, může je všechny úplně přeskočit, nebo podcastový odběr úplně zrušit. To je přirozený vývoj, se kterým je potřeba počítat.

Rozhodně to ale není tak, že by každý díl musel mít na minutu přesně. Záleží na publiku, jeho reakcích a na mém „uměleckém“ záměru. Pokud člověk nevyrábí obsah pro rozhlasové bloky do rádia, má větší kreativní svobodu. Já se toho nebojím využívat.

Jak se rozhodnout (posbírané statistiky z ČR)

  • Délka dopravy do školy
    • 20 až 45 minut
  • Délka dopravy do práce
    • 15 až 30 minut
  • Délka venčení psa (pokud nejsem puberťák a nevenčím ho z donucení jen před dům a zpět; jasně už víc nechtěl a táhl domů)
    • 30 až 60 minut
  • Délka pracovního bloku manuálních či řemeslných činností u kterého mohu poslouchat
    • 45 až 120 minut

Já osobně poslouchám jak podcasty a audio knihy a pauzu se nestydím dát kdykoli potřebuju. Pak zase pokračuju dál (poslouchám pravidelně, takže mi navazování nitě nijak netrvá), mám to jako součást procházek se psem.

Čas od času svoje statistiky doposlouchanosti sleduju pomocí Chartable (jsou tam totiž z iTunes i Spotify na jednom místě), ale snažím se jimi zase moc neřídit, aby to nedopadlo jako umělý tlak na tvorbu podobě, jako se to stává u Youtube.

Statistikám se věnuje i samostatný článek, Statistiky podcastů: jak určit velikost publika, demografii a která čísla má smysl sledovat

Graf zobrazující statistiku doposlouchanosti průměrné epizody na Spotify a iTunes v jednom.

Obrázek z Chartable: zobrazuje doposlouchanost průměrné epizody Klekání, vodorovná osa je kam až člověk doposlouchal, svislá kolik % lidí v daném místě ještě „vydrželo.“ Povšimni si zubu u 90 % kde už začíná outro.

Pauzy rozhodně nejsou nutnost. Já osobně to nedělám. U Vaše jméno je vaše značka se mi vždycky ozvou lidé kterým přijde podcast krátký, lidé kterým přijde dlouhý i lidé, kterým přijde tak akorát. Všem se vždycky zavděčit zkrátka nelze.

Pak samozřejmě nastávají mimořádné situace, které se mohou objevit výrazné výkyvy v době pandemie, nebo přes prázdniny či svátky. Opět záleží na tom, pro jakou cílovou skupinu podcast vyrábím. Ti kteří jej poslouchají jen jako výplněk cesty do práce mi asi vypadnou. Těm, kteří mají podcast jako podkres k práci (a nekřičí jim za zády bez ustání děti, tedy nežijí v haranténě) budou poslouchat dál.

Některé podcasty mají o prázdninách propad, jiné naopak nárůst.

Důležitý je v takovým případě nezoufat a pokračovat dál v práci, která mě baví. Za tímhle účelem je vhodné mít složku s pěknými reakcemi posluchačů a občas si v ní počíst. A možná si popovídat se svou cílovou skupinou. Ale hlavně dělat to, co tě baví a co tobě dává smysl.

Což je pro mě osobně samotný proces tvoření. A taky si dát s každou další epizodou nějakou drobnou výzvu a rozvíjet tak svoji kreativitu a schopnosti.

Jako vždycky, pravidla jsou od toho aby se porušovala. Článek jsem sepsal jako zamyšlení a pomoc těm, kteří si neví rady. I když s tím mám často problém tak moc dobře vím, že méně je více. Některé věci je lepší nepublikovat a některé ořezat a některé mohou být i neuvěřitelně dlouhé.

Jak to se rozhodnout správně se budu učit celý život.

Datová velikost

Pozor ještě na jednu drobnost: Spotify má (aspoň zatím) datový limit 200 MB/epizoda. Tomu je potřeba upravit kompresi (dle normy je přípustné 96 až 320kbps).

Zdroje:

Přihlásit k odběru novinek z #PodCarou se můžete zde (při zaškrtnutí políčka).

Chcete poradit? Můžete si vyzkoušet konzultaci bez rizika.
Neznáš mě? Poslechni si pár dílů.